 |
| Život na elektrickém vozítku |
Invalidní důchod
má za úkol zabezpečit občana v případě dlouhodobé nemoci, následků úrazu a podobně.Proto jsou také odlišeny ty stupně, které vyjadřují o kolik z pracovní schopnosti člověk přišel.
Pokud byl přiznán inv. důchod třetího stupně, má se za to, že člověk nemůže normálně pracovat, protože postižením ztratil 70 procent pracovní schopnosti.
Pokud se však ukáže že daný člověk může pracovat na plný úvazek, je jasné, že je něco špatně. Buď pochybil a to podstatně revizní lékař, nebo daný člověk získal inv. důchod podvodem. Je snad zcela jasné, že člověk, který dostal důchod z důvodu velmi vážného zdravotního postižení, nemůže pracovat naplno.
Pokud pracovat naplno může, je jasné, že si může prostředky k obživě obstarat prací a neparazitovat na sociální soustavě. V tom případě by nárok neměl mít vůbec.
Revizní lékař a sociálka, která takovou zkutečnost zjistí, zcela logicky přistoupí k přehodnocení nároku.
To že inv. důchodce, může pracovat bez omezení, se "svezlo" zřejmě se starobními důchodci, kde důchod není stanoven na základě postižení, ale věku. Takový důchodce má důchod na základě věku, a je li zdráv, může pracovat naplno.
V případě inv. důchodu se automaticky předpokládá, že důchodce bude pracovat v rámci zdravotního stavu.
Tak jak je nyní situace postavena znamená, že pokud in. důchodce pracuje na plný úvazek, není to nic proti zákonu.
Ale může to být impuls pro sociální zabezpečení aby situaci přezkoumalo. Revizní lékař, v rámci své zodpovědnosti, nemůže takto pracujícího člověka postavit na stejnou úroveň, jako například člověka bez obou nohou, na invalidním vozíku, navíc s těžkým poškozením zraku.
Stupně invalidního důchodu
jsou stanoveny právě s ohledem na tyto skutečnosti. Odpovědnost za posouzení stavu, má výhradně pověřený revizní lékař, který si též vyžádá stanoviska všech ošetřujících lékařů. |
| Život na mechanickém vozíčku |
činnosti ani za zcela mimořádných podmínek"".
V praxi to znamená, že pokud postižený nemůže vykonávat z hlediska zdravotního stavu původní profesi, ale je schopen
pracovat při zabezpečení mimořádných podmínek práci jinou (například mu bude zajištěna práce v tzv. chráněné dílně),
tak se hodnotí, že je částečně práce schopen. V tom případě má nárok na inv. důchod druhého stupně (dříve částečný).
Takovýto důchod v podstatě kompenzuje rozdíl spočívající v jiném zaměstnání oproti původnímu.
Při posuzování pro první stupeň se postupuje obdobně.
Při posuzování pracovní schopnosti z hlediska inv. důchodu se tedy přihlíží k dosavadnímu zaměstnání a jeho fyzické náročnosti, k dosaženému vzdělání, a schopnostem společenského uplatnění před a po postižení.
Za tímto účelem žadatel vyplňuje dotazník s těmito údaji.
Jak jsem tedy psal výše, má li poživatel důchodu v posudku revizního lékaře napsáno, že jeho "pracovní schopnost poklesla o více než 70% a není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek" (což je odůvodnění inv.důchodu 3 stupně) a pak se ukáže že poživatel takového důchodu pracuje na plný úvazek, je to krajně podivné.
Potom se není možno divit, že sociálka takového člověka zařadí do nižšího stupně.
Zákonodárci (ku podivu) si uvědomují, že postiženému občanovi často důchod nestačí ani na léky a nájem, proto umožňují přivýdělek bez omezení jen s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu. Teoreticky, tomu kdo splňuje podmímky důchodu třetího stupně, ještě zbývá třeba 30% pracovní schopnosti. Z hlediska trvalého zaměstnání se to bere jako již bezvýznamné.
Ale pokud je postižený člověk schopný si na tuto omezenou schopnost práci obstarat, není mu bráněno.
